Kázání: J 14,1-6 3. neděle po Zjevení – 24. ledna ’16

Kázání – 3.neděle po Zjevení – 24.1.2016, Břevnov

J 14,1-6

„Ježíš nevolá k novému náboženství, ale k životu.“

Dietrich Bonhoeffer

S+B, pokoj vám!

Filosof Emanuel Rádl říkal, že když se v životě mezi sebou hádáme o to, kdo má pravdu, můžeme tuto otázku otočit a zeptat se, zda pravda má nás, zda jsme v pravdě, protože jí neustanovujeme, ale rodíme se do ní. Pravda není ani systém, ani příběh, ale je to osoba. Když si tohle uvědomíme, obrovsky nás to může posunout na cestě poznání, může nás to otevřít úplně jiné rovině prožívání života, opravdovému životu, žití, a ne jen přežívání, mrhání drahocenným časem.

Četli jsme v Janově evangeliu, jak Kristus říká: “Já jsem cesta, pravda a život.” To je něco velmi praktického pro opravdový, hluboký, duchovní život. Pravda je někdo. Z toho plyne, že nikdy nemůžeme být majiteli pravdy, těmi, kdo “mají pravdu”, ale vždycky můžeme být maximálně jejími pokornými služebníky, její vědomou součástí. Ježíš Kristus je pravda, je cesta a je život. A na nás je, zda si s ním chceme budovat vztah, a tím vlastně zažívat cestu, pravdu a život.

Vztah je něco, co vzniká na základě sebe-vědomí, důvěry, touhy po poznání, lidské potřeby přesahu, vztah se s postupem času vyvíjí a různě mění, prohlubuje. Vztah je živá interakce, vzájemnost, je to vztahování se jedné entity k druhé, jedné bytosti ke druhé, akce a reakce, dialog. Tvoříme vztah, vycházíme ze sebe, vztahujeme se k něčemu, někomu, dostává se nám odpovědi, reakce, vztah nás samé proměňuje.

Na začátku naší víry stojí nutnost vytvořit si vztah s Bohem, s Ježíšem Kristem, s Duchem svatým. To, že jsme uvěřili, je začátek cesty, po které pak jdeme dál a dál. A náš vztak k Bohu se vyvíjí, rozvíjí, prohlubuje, stejně jako my sami. Je proměnný. Filosof Karl Popper říkal, že “kdyby Bůh chtěl mít ve světě všechno od počátku, byl by stvořil vesmír bez schopnosti měnit se, bez organismů, evoluce a bez zážitků lidí ze změn. Bůh ale, zdá se, měl na mysli životaschopný vesmír plný neočekávaných událostí, který je mnohem zajímavější, než vesmír mrtvý.”

Bůh stvořil svět a nám dal svobodu, jak budeme žít, jak se budeme chovat, co budeme dělat. Musel to být krásný okamžik, když se na Zemi poprvé člověk rozhlédl, vydal nějaký zvuk, bylo slyšet smích, pláč. Když člověk začal zkoumat svoje okolí, přicházet na jednotlivé zákonitosti a souvislosti, formulovat první slova, myšlenky. Moment, kdy si člověk prvně uvědomil sebe samého, pocítil touhu i to, že život má nějaký přesah, že lze mít něco víc, než jen honbu za teplem, jídlem a vlastním pohodlím.

Ježíš Kristus pak přišel na Zemi, aby nás poučil o tom, že život, který jsme dostali, je úžasný dar, že může být bohatý, různorodý, hluboký, takový, jaký si jej dovolíme prožít. Chtěl nás poučit i tom, že bezbřehá svoboda má své limity, svá úskalí a že před každým z nás leží náš čas života především jako tvořivý úkol, jako výzva, abychom čas nám daný smysluplně využili a nepromarnili. Ježíš lidi učil, a učí i nás, že život nestačí mít, ale že je potřeba jej tvořit, rozvíjet, že životu je potřeba sloužit, patřit, ponořit se do něj.

Dietrich Bonhoeffer k tomu říká: “Ježíš nevolá k novému náboženství, ale k životu.”  Náboženství je svým způsobem neměnné, soubor pravidel, daných dogmat prověřených časem, která se můžeme naučit, ale to nestačí, protože pak je potřeba podle nich žít, tvořit každý den nově. Jako ve vztahu. Něco je dané, ale pak je to i na nás, na naší schopnosti tvořit, prožívat. K něčemu, někomu se hlásit, být součástí něčeho či nečího života. Tvořit pár, což se děje tehdy, když jsme schopni pocítit k druhému člověku lásku. A láska není něco, co máme, vlastníme, není to neměnná entita, věc, kterou si někam schováme a ona tam je, naopak, pro lásku se rozhodujeme každý den nově, žijeme jí, tvoříme. Úplně stejně je potřeba, abychom se naučili vnímat život. Život je projevem lásky. Lásku jsme nevymysleli, ta tu byla, ta je věčná, byla na počátku, když Bůh stvořil svět. On, Bůh, je láska. Tohle poznání nám ozřejmil svým životem i svojí obětí za lidi Ježíš Kristus. Chtěl, aby lidé už nežili v temnotě nevědomosti, v určité pasivitě, ale aby vyšli, za světlem, za láskou. Aby se vydali na cestu životem. Proto Ježíš říká, “jsem pravda, cesta a život.” Všechny ty tři kvality spolu totiž bezpodmínečně souvisí.

V Janově evangeliu, když zní tato slova, tak je to v situaci, kdy se Ježíš loučí se svými učedníky. Předpovídá, že zemře a vstane z mrtvých. Na to, jak velikou vizi Ježíš v tu chvíli svým učedníkům sděluje, je to těžká situce, protože oni se v tu chvílí už asi cítí být opouštěni. A takový pocit můžeme mít i my lidé dnes. Sice žijeme většinou ve vztazích, v rodinách, ale když vám tu říkám o tom, že Kristus je cesta, pravda a život a že se máme učit žít s ním ve vztahu, prohloubit skrze toto poznání náš život, naše pozemské vztahy, tak je to docela těžký úkol, když on, hlavní partner, tu zdánlivě není.

V Bibli máme proto postavu Tomáše, Tomáš vlastně řešil to stejné. Myslel si, že nezná cestu, že neví, jak na to, jak má žít, aby naplnil to, co něm Ježíš chce. Že nezná cestu ani cíl. Ukazuje svojí velkou lidskou bezradnost před božími zaslíbeními, neví, jak má být partnerem ve vztahu s pravdou, cestou a životem. Co je důležité si v tuhle chvíli uvědomit, je, že Tomáš SE PTÁ. To, že se ptá, je obrovsky důležité, to je začátek. Ptá se a tedy přemýšlí, je nějakým způsobem vyburcován k otázce, a tedy i k hledání odpovědi. A Ježíš mu jasně říká: Já jsem ta cesta, pravda i život. Na naše lidské pochyby odpovídá Kristovo jasné a vlastně jednoduché slovo. Cesta, pravda, život.

Neměli bychom zapomínat, že jedno bez druhého nefunguje. Pouze v lidských rukou se totiž i nejvznešenější cíl, nejhorlivější snaha, může stát nevěrohodnou, pokud, jak jsem o tom mluvila na začátku, považujeme sami sebe za poslední článek pravdy, cesty či života. Pokud neznáme cíl. Velké myšlenky byly v historii často zneužity, v jejich jménu se páchaly špatné věci. Vždy je třeba, abychom měli na paměti, že pravda, cesta i život je Kristus, a my tedy máme žít ve vztahu k němu a s ním, my jej následujeme ve své lidské svobodě, jsme povoláni k následování.  Amen!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *