Kázání 25.12.2015 – Boží hod vánoční

Kázání – Boží hod vánoční – 25.12.2015

Sandra Silná

texty: Iz 52,7-10 / Žd 1,1-6 / J 1,1-14

Sestry a bratři, pokoj vám!

Když čteme 52. kapitolu knihy proroka Izaiáše, je to docela síla. Už ten nadpis “Konec poroby” a zaslíbení lepších časů. To je téma, které máme “na talíři” často. Je to takový náš evergreen, motor, perpetuum mobile, chceme se mít líp, zažít ještě lepší časy, než máme teď. I když se máme dobře a třeba za to umíme i poděkovat, stejně možná v skrytu duše toužíme ještě po něčem novém, dalším, lepším, po něčem, co neznáme a co nás možná udělá ještě šťastnějšími, než jsme teď. V nějakém směru na sobě možná každý cítíme nějaký druh poroby – něčeho, co nás svazuje, omezuje. Nakonec nás může svazovat i to samotné věčné chtění něčeho nového, dalšího. S tím logicky spjatou touhu po osvobození se má lidstvo v sobě odnepaměti, je to vlastně lidsky přirozené – směřovat kupředu, za světlem, dál, výš, záleží, co máme kdo v sobě nastavené za “mety”, co nás motivuje a žene kupředu, kde si pro sebe hledáme to světlo, které nás živí, kde a v čem vidíme to osvobození. Ty motivace, cíle, mety se mohou člověk od člověka lišit a taky, že se liší. Ono taky dost záleží na tom, jestli si uvědomujeme, že konec poroby je rébus, k jehož vyřešení klíč nalezneme uvnitř sebe. Moravský básník Jan Skácel konec poroby a tajemství Vánoc (což, ač se to nezdá, je jedno a totéž) krásně shrnul v jedné své básni právě na motivy veršů Janova evangelia, které jsme dnes slyšeli. Vy tu báseň ale možná budete znát spíš v hudební úpravě Hradišťanu: “Pozdraveno budiž světlo, světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí, to světlo osvěcuje každého člověka.”

Koncem poroby se myslí lepší časy ve smyslu duchovního osvobození, obrození, naděje na život v plnosti. Konec poroby se odvíjí od duchovního poznání, prožitku toho, že se naplní slovo, splní se daný slib, že přichází ten, který ohlašuje pokoj, říká “tu jsem”, přináší dobré poselství a spásu. A to je tajemství Vánoc. Přichází světlo, které osvěcuje každého člověka. Ne každý tohle ovšem vnímá, někdo nechce, někoho ani nenapadne, že by se o to mohl pokusit. Jsou i tací, kteří vnímají, ale hledají i jiná světla.

Během Vánoc oslavujeme Ježíšův příchod, narození. Zrození světla. Věříme, že bylo, je a bude. “To světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí.” Tím, že jsme uvěřili, máme zároveň svobodu – můžeme se osvobodit od těch falešných motivací, očekávání, honby za něčím, co ve skutečnosti naší porobu neukončí, ale prodlouží.

Mě na všech těch třech textech vždycky první praští do očí to, jak moc je tam patrné, že SLOVO něco znamená. Že slovo má váhu. Že to není od Jana, Pavla či proroků jenom nějaké boha-pusté žvanění o tom, že skončí poroba a “ano, bude líp!”. Že to nejsou prázdné populistické sliby, slovní vata, výkřiky na prázdno, slova a sliby, které si pak ještě 3x musíte potvrdit v SMSce nebo mailu, jestli skutečně platí, anebo je sepsat do nějaké právně ošetřené smlouvy, ale že to, co čteme, je záznamem životního přesvědčení, žitého poslání, sdílené zkušenosti, hlubokého duchovního poznání. Je to slovo, na které se můžeme spolehnout. Slib, kterému můžeme věřit rovnou napoprvé.

O Janovi čteme, že měl vydat svědectví o tom světle – slovu, které se stalo tělem. Jan tak učinil. Byl natolik přesvědčivý, že si o něm mnozí mysleli, že tím Mesiášem by mohl být on. To je tak, když někdo žije podle toho, co hlásá, že na ostatní působí jako magnet, vzor, jako někdo, za kým mají lidi tendenci jít, následovat ho/jí. Jan, ač mistr slova, toho ovšem nezneužil. Směroval lidi k Ježíši, slovu, které se stalo tělem. K pravému Mesiáši. Všechna čest takovým, kteří dosáhli určitého poznání, kteří vládnou slovem a zároveň toho nezneužívají ve svůj prospěch, ale doprovázejí ostatní ke stejnému poznání, k pravému světlu, ke skutečnému konci poroby. Požehnané Vánoce vám všem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *