5.neděle po Zjevení Páně – 6.února 2011

5.neděle po Zjevení Páně – 6.února 2011

Iz 58, 1-12

1 Kor 2, 1-16

Mt 5, 13-20

Sandra Zálabová

Sestry a bratři,

Bůh ústy proroka Izaiáše kritizuje vyvolený lid za to, že půst, tedy činnost, kterou má lid konat proto, aby se přiblížil Bohu, činnost, která je něčím vyjímečným v zaběhaném rytmu dní, a která má sloužit k rozvoji a prohloubení vztahu člověka s Bohem, skrze uvědomování si sebe sama, používají Izraelci pouze jako vyprázděný rituál, kterému nerozumí nebo nechtějí rozumět a který jim slouží v podstatě jen jako taková chabá záplata na špatné svědomí. Anebo možná ani to ne, protože Bůh Izaiášovými ústy říká: “Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští, na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.” Možná už jsou Izraelci prostě jen unavení, otupělí, jakž takž dodržují rituály, ale dle jejich mínění se vlastně nic neděje – jakoby nepřicházela odměna, výsledek za to jejich úsilí, ať je jakékoliv. Nepřichází odměna, jakou by si asi představovali. Jak čteme dál, Bůh říká Izraelcům, že se postí jen proto, aby se dál mohli hádat a holdovat svým zálibám bez omezení. Logicky z toho plyne otázka, zda má smysl dělat něco napůl? Zda lze mít víru v Boha jako takovou pojistku, “co kdyby náhodou”? Na tohle téma je v Bibli poměrně dost materiálu a autoři to vidí jasně. V horizontu věčnosti člověk nemůže sloužit dvěma pánům najednou, nemá ani smysl být vlažný, když už, tak je lepší být studený anebo naopak horký. Napadá mě paralela s knihou Karla Čapka Továrna na absolutno, kde vynálezce “Karburátoru”, stroje, který kromě výroby energie vyrábí mimochodem také Absolutno, Boha. Ten je schopen, jak už to u Boha bývá, se jako jakýsi plyn šířit okolím a všechny proměňuje v duchu evangelia k lepšímu. Vynálezce Karburátoru to komentuje: “Konečně, já nemám nic proti Bohu. Jenom by nesměl rušit v práci.”

Bohu jednoduše nelze vymezit nějaký prostor a klást podmínky. Stejně jako nemá valného smyslu konat rituály jen pro ně samé anebo proto, že to je nařízeno, ale my tomu nevěříme nebo nerozumíme. To nás ve skutečnosti svazuje. Teolog Karl Barth ve svém učení zpochybňoval určitou touhu lidstva vyprodukovat si Boha sami, takového, jaký se lidem hodí, přizpůsobit si Boha svým představám a potřebám, vymezit mu v našich životech určité místo, určitý den. Ludwig Feuerbach v tom duchu kritizoval náboženství jako celek, a to z pozice filosofa, který vnímá, že lidé si Boha přizpůsobují své vlastní projekci o tom, jak má vypadat dobro, že si lidé Boha tvoří ke svému obrazu, a přitom by to mělo být tak, že Bůh tvoří a formuje nás a my se máme nechávat proměňovat. Ne jenom v sobotu v synagoze, ne jenom v neděli v kostele či sboru. V tom je kouzlo pravého půstu, kdy praskají okovy a jha – (o)pustit naše představy a (v)pustit do sebe Boha. Bůh si ústy proroka Izaiáše přeje, aby Izrael skrze pravý půst, pravou proměnu, otevřel okovy svévole, rozvázal jha, rozbil každé jho a dal ujařmeným volnost. Apoštol Pavel v dopise obci Korintské píše: “Má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.”

Hledat a objevit Boží království a dokonce i samotného Pána toho království, to stimulovalo lidi odpradávna. Nikdo z nás ale nevydrží hledat stále jen tak nazdařbůh, zejména když s Božím královstvím je to tak, jak by člověk nečekal. “Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují” píše apoštol Pavel. (1 Kor 2, 9)

Proto je tu Ježíš Kristus, který pobízí své blízké a pobízí i nás, abychom ho následovali, protože on je ta brána, on je ta cesta. Nesmíme se pak jenom divit, že, podobně jako v Čapkově Továrně na absolutno, která se mimochodem odehrává na Břevnově, šíření lásky mezi lidmi v duchu evangelia a vlastně šíření samotného Boha, působí mezi lidem značný rozruch. Amen!