HTF UK

Husitská teologická fakulta je fakultou Karlovy Univerzity.  Nabízí plné vzdělání pro duchovní Církve československé husitské, ale je fakultou otevřenou i jiným konfesím.

www.htf.cuni.cz

Děkan HTF: Doc. Kamila Veverková, Ph.D.HTF-483-version1-foto_dekanka_veverkova_htf_uk__bwfilter

Proděkan pro studijní záležitosti: doc. ThDr. Jíří Vogel, Th.D.

Proděkanka pro vědu a výzkum: prof. Jan. B. Lášek

Proděkan pro rozvoj fakulty: Mgr. Jiří Pavlík, Ph.D.

Z historie HTF

Zdroj: http://www.htf.cuni.cz/HTF-30.html

Historie UK HTF

Dějiny UK HTF sahají od počátku dvacátých let minulého století až do naší současnosti. Můžeme je rozdělit do několika etap, jež zde v krátkém přehledu otvíráme čtenářům našich www stránek. I když jsou spjaty dominantně s dějinami Církve československé husitské (dále CČSH), vždy se odvíjely i v širším ekumenickém rámci. To zde pro krátkost vymezeného tématu lze jen naznačit. Pedagogové fakulty však k jejím dějinám publikovali řadu textů, z nichž je možno čerpat další informace.

Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká 1921-1932 (HČEFB)

Situace po vzniku CČSH na počátku roku 1920 nebyla příznivá k založení jejího vlastního bohosloveckého učiliště.

Roku 1921 (v 29. čísle periodika církve Český zápas) čelný představitel církve ThDr. Karel Farský vypočítal tři možnosti, jež nová církev pro vzdělání svého duchovenského dorostu má.  Její bohoslovci mohli studovat na některé vysoké škole, jež tu již byla, na nově vzniklé Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, nebo si církev mohla zřídit vlastní bohovědné učiliště. Valné shromáždění pražských příslušníků církve 13. února 1922 podalo vládě státu, poslancům i senátorům Národního shromáždění pamětní spis. Ve čtvrtém požadavku bylo navrženo zřízení vlastní bohoslovecké fakulty, případně přebudování Husovy fakulty na bohovědnou školu i pro CČSH. Oba tyto požadavky hrály roli v rozhodování ústředí církve v dalších letech. První posluchač z CČSH se zapsal na Husovu fakultu již pro studijní rok 1921/ 22.

I v období plánů ústředí CČSH nechat vyučovat vlastní duchovenský dorost v Bělehradě počty studujících z této církve na Husově fakultě postupně rostly. Farský usiloval o získání několika radikálně modernistických teologů do řad nové církve. Nabízel jim možnost vědeckého působení na Husově fakultě, či budoucí teologické fakultě CČSH, vydavatelské příležitosti i smysluplnou pedagogickou a teologickou činnost ve službách nové církve. Nabídku přijali profesor semináře římskokatolické církve z Českých Budějovic, systematický teolog Karel Statečný a z pravoslaví biblista František Kovář. Statečný se habilitoval pro Husovu fakultu a od letního semestru 1923/ 24 zde působil jako docent systematické teologie pro CČSH. S prudkým zhoršením jeho zdravotního stavu na podzim roku 1926 jednala Ústřední rada CČSH se zástupci Husovy fakulty. Z ústředí církve bylo konstatováno, že jedna, či dvě stolice pro CČSH na fakultě jsou nedostatečné. Zástupci fakulty byli seznámeni s iniciativami ústředí církve ve vládě, Ministerstvu školství a národní osvěty a Národním shromáždění k zřízení vlastní bohoslovecké fakulty.

12. srpna 1927 Statečný zemřel. To vedlo vedení církve k řešení nově vzniklé situace. Mohlo usilovat o vstup dalších svých teologů do řad pedagogů Husovy fakulty. Právě tak zde existovala možnost vybudovat si vlastní bohovědný ústav. V několika následujících letech se vedení církve rozhodovalo mezi oběma možnostmi. V rámci toho CČSH pro bohoslovce začala organizovat speciální kursy z vlastní věrouky i oborů praktické teologie. Jejich vyučování mělo probíhat na koleji, jež vznikla roku 1922 a čtyři léta později získala prostory v nové budově církve v Praze Dejvicích.

V organizaci kursů zde sehrál hlavní roli ředitel koleje František Kovář. Jednalo se o kursy z psychologie náboženství, dějin dogmatu, etiky, církevního práva, kazatelství, katechetiky, liturgie. Úspěšné složení zkoušek bylo podmínkou pro další pobyt bohoslovců v koleji. Bohoslovci souběžně navštěvovali i přednášky na Husově fakultě. V roce 1930 kursy na koleji dosáhly již sedmatřiceti hodin, vedle pěti hodin přednášek týdně na fakultě. To vedlo k nárůstu snah církve o vlastní bohoslovecký ústav.

Vysoká škola bohovědná CČS 1932-1934 (VŠB CČS)

Podzim roku 1932 přinesl zlomovou událost v úsilí CČSH o vlastní fakultu. Byl to vznik Vysoké školy bohoslovecké (VŠB) CČS. Ještě v březnu 1932 pokračovala jednání ústředí církve se zástupci Husovy fakulty o profesorská místa pro CČSH na fakultě. Krátce na to se představitelé církve rozhodli přikročit k zřízení své bohovědné školy.

Ta vznikla za složité hospodářské situace státu. VŠB CČS byla slavnostně otevřena 26. října 1932 proslovem jejího děkana prof. A. Spisara. Teolog vymezil úkol nového bohosloveckého učiliště v duchu modernistické snahy formulovat teologické učení tak, aby se Kristovo evangelium stalo opět hybnou silou a duší kultury.

Ústav zahájil činnost cyklem úvodních přednášek jednotlivých pedagogů. Ti posluchačům přiblížili své obory. Profesorem pastorální teologie se stal patriarcha Gustav Adolf Procházka, systematické teologie Alois Spisar, novozákonní vědy biskup Rostislav J. Stejskal, církevního práva senátní rada Nejvyššího správního soudu Vilém Kloubek, církevních dějin a dějin náboženství Jan Plešinger. Mimořádným profesorem psychologie a sociologie náboženství se stal František M. Hník.

Na škole působili i její docenti, katechetiky Antonín Hradec a starozákonní vědy Miroslav Novák. Lektoři Jan Lomoz a Josef Pícha přednášeli farní administrativu a liturgiku s církevním zpěvem.

V organizačních základech Vysoké školy bohoslovecké existovaly některé právní nedostatky. Škola byla otevřena jako soukromý ústav  církve a pak teprve usilovala o dodatečný státní souhlas. Tento postup církevního ústředí byl právně nedomyšlený. Proto nemohlo být škole přiznáno právo veřejnosti, její absolventi zůstávali po svém vysvěcení před státními úřady duchovními jen se středoškolským vzděláním.

Přes problematické postavení VŠB zde bylo v letním semestru 1932/ 33 zapsáno 86 řádných a šest mimořádných posluchačů. Ministerská rada 2. června 1933 nakonec vyslovila souhlas se zřízením VŠB. Ani tím však se škola nedostala na úroveň státních vysokých škol.

Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká  1934-1939 (HČEBF). Od roku 1935 Sekce CČS HČEFB)

Na sklonku ledna 1934 se Ústřední rada CČSH rozhodla jednat s vedením Husovy fakulty o návratu bohoslovců i teologů CČSH na toto učiliště. Patriarcha G. A. Procházka již pochopil, že postavení VŠB je církví dále neudržitelné. Vláda ČSR pak vydala 25. ledna 1935 nařízení, měnící statut Husovy fakulty tak, aby zde CČSH měla zajištěny čtyři stolice.

Na fakultě vznikla sekce pedagogů CČSH. Prvním řádným profesorem zde byl jmenován dr. h. c. Alois Spisar (věrouka, etika). Po něm následoval ThDr. PhDr. František Kovář (biblistika, religionistika). Docenturu o několik let později získal i PhDr. F.M.Hník (křesťanská sociologie). Od konce třicátých let se studiu bohosloví věnovalo 130 kandidátů. Tento slibný vývoj přerušila nacistická okupace, spojená v listopadu 1939 s uzavřením všech českých vysokých škol.

Poloilegální kursy ÚR CČS/ CČM během 2. světové války 1939-40

Na sklonku roku 1939 byla většina bohoslovců převedena na místa učitelů náboženství. Jejich soustředění na koleji CČSH umožnilo pokračování výuky i po uzavření vysokých škol.

Byl to prof. František Kovář, kdo zde usiloval o uchování některých forem výuky z Husovy fakulty. V prvních měsících roku 1940 se z pověření patriarchy G. A. Procházky podílel na realizaci plánu zřízení soukromé školy církve pro bohoslovce o němž bylo jednáno mezi ústředím církve a Ministerstvem školství a národní osvěty. Jednání o schválení existence této školy nebylo nakonec úspěšné. Výuka duchovenského dorostu církve nemohla být proto od roku 1940 označována jako vysokoškolská. Byla spojena s kolejí církve a prezentována jako program účelové výchovy. Výuku bohoslovců realizovala církev pod hlavičkou péče o jejich výchovu i různých kursů a přednášek realizovaných jako biblické hodiny v některých pražských sborech církve. V rámci těchto poloilegálních aktivit až do poloviny roku 1944 pokračovaly i zkoušky bohoslovců i duchovních.

Sekce CČS na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (HČEFB) 1945-1950

Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká (HČEBF) zahájila činnost v červnu 1945. Právní základnu k tomu vytvořilo vládní nařízení č. 9/ 1945 Sb. z 25. května 1945. Fakulta navázala ve své činnosti na právní stav platný ke dni 29. září 1938.

V její sekci CČS došlo k změnám ve složení pedagogického sboru. Řádnými profesory byli A. Spisar a F. Kovář. Po návratu z londýnské emigrace se stal řádným profesorem i F. M. Hník, suplentem praktické teologie dr. O. Rutrle, suplentem pro Starý Zákon dr. M. Novák. Asistenturu získal historik dr. M. Kaňák, který vzápětí odjel na studijní cestu do USA.

Děkanem fakulty byl zvolen pro období 1946/ 7. F. M. Hník.  To nebyl konec teologů z exilu v čele fakulty. Hníka podpořeného k děkanské funkci presidentem E. Benešem ve školním roce 1947/ 8 vystřídal v úřadě prof. J. L. Hromádka, který se v létě 1947 vrátil z USA do vlasti.

Husova československá bohoslovecká fakulta 1950-1990 (HČBF)

Roku 1950, na sklonku existence Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké ji navštěvovalo 223 posluchačů a přednášelo zde čtrnáct profesorů obou sekcí. Církevní „šestka“ komunistických politiků (ministr spravedlnosti Alexej Čepička, ministr informací Václav Kopecký, místopředseda vlády Viliam Široký, místopředseda vlády Zdeněk Fierlinger, ministr zahraničí Vladimír Clementis a ministr školství, věd a umění Zdeněk Nejedlý) na schůzích od 3. května do 14. června 1950 projednala a iniciovala návrh reorganizace starých a vzniku nových bohosloveckých fakult. Bohoslovecká fakulta CČSH měla nést Husovo jméno, fakulta ČCE měla zvolit jméno Komenského, či Blahoslavovo.

Situaci teologického školství v Československu zásadně upravilo Vládní nařízení č. 112/ 1950 Sb. z 14. července 1950 o bohosloveckých fakultách. To v druhém paragrafu rozdělilo Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou na dvě fakulty.

HČBF zahájila činnost 6. října 1950 ustavující schůzí fakultní rady. Jejím prvním děkanem se stal prof. F. M. Hník. Před veřejností se fakulta zviditelnila akademickou slavností v Karolinu 16. října 1950. Zakladatelský čin totalitního státu byl motivován i heslem Rozděl a panuj!

Jmenováno bylo sedm katedrových profesorů, čtyři profesoři stolic, dva docenti a pět asistentů. Katedru systematické teologie měl vést doc. Zdeněk Trtík. Katedru biblické teologie vedl v letech 1950 – 51 patriarcha Kovář, jehož práci postupně převzal dr. Jindřich Mánek. Starý Zákon v letech 1950 – 51 přednášel dr. Miroslav Novák, jehož asistentem se stal pro léta 1950 – 60 nadaný dr. Stanislav Heřmanský. Vedení katedry praktické teologie se ujal prof. Otto Rutrle (1950 – 61). Stolici pro katechetiku spravoval Rudolf Horský, stolici církevního práva přednosta Ústřední rady CČSH dr. František Fousek (1950 – 51) a dr. Ladislav Šimšík (1951 – 62).

Katedru sociální teologie řídil prof. František M.Hník (1950 – 55). Doc. Miloslav Kaňák se ujal vedení katedry církevních dějin (1950 – 80), lektorátu pomocných věd historických pak přednosta Ústřední rady CČSH Veleslav Růžička. Nově byla pojata katedra teorie náboženství a filozofie, jejímuž vedení se věnoval dr. Jaroslav Světlý (1950 – 53). Asistentem zde se stal dr. Jaroslav Kučera (1950 – 60). Katedru společenských nauk krátce vedl náměstek ministra financí dr. ing. Bedřich Spáčil (1950 – 51), působili zde doc. Karel Rataj (1950 – 51), profesoři Karel Hlaváček (1951 – 52) a Josef Polák (1952 – 68).

Ateistický stát měl zájem potlačit vědeckou a badatelskou stránku fakulty a učinit z ní účelové učiliště pro praktickou duchovní správu. To se mu nikdy zcela nepodařilo a fakulta přes řadu rizik udržovala kontakt se svobodnou vědou v zahraničí i doma.

V dalších letech na místa svých učitelů přicházeli noví habilitovaní docenti: Anežka Ebertová, Vladimír Kubáč, Jiřina Kubíková, Zdeněk Kučera, Milan Salajka a Zdeněk Sázava. V omezené míře se dařila práce s novými doktorandy. Fakulta však nebyla právně rovna ostatním vysokým školám totalitního státu. To bylo ze strany pedagogů i studentů pociťováno, jako velmi omezující. Stejně tomu bylo i u ostatních teologických fakult.

Demokratický duch fakulty se projevoval výrazně v akcích doma i v zahraničí, jež se vázaly na 70. výročí vzniku ČSR v roce 1988 a plně i v participaci studentů a učitelů při akcích, jež vyvrcholily 17. listopadu 1989.

Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy (HTF UK)

Na vrcholu sametové revoluce, 1. prosince 1989, předal prefekt Husovy československé bohoslovecké fakulty Jan Schwarz rektoru Karlovy univerzity akademiku Zdeňku Češkovi žádost o zařazení Husovy fakulty do svazku UK. Vzniklo jednání, jež vyvrcholilo zákonem č. 163/ 1990 Sb., dle něhož do Karlovy univerzity byly inkorporovány teologické fakulty katolická, evangelická i husitská. Tak se v zápase o svobodu národa, církve i vědy konstituovala Husitská teologická fakulta UK.

Autor: ThDr. Jaroslav Hrdlička