Historie NO Břevnov

BŘEVNOVSKÁ OBEC CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ

Záhy po ustanovení Církve československé 8. Ledna 1920 ( od roku 1971 Církev československá husitská) se začali shromažďovat členové nově vzniklého náboženského společenství i na území Břevnova. V roce 1922 byl založen místní výbor církve, který podléhal vedení náboženské obce v Praze  19 – Dejvicích. Jeho působnost zahrnovala vedle vlastního Břevnova i Malý Břevnov, Bílou Horu, Střešovice a později i severní část nynějšího městského obvodu Praha 5. Podle údajů z třicátých let 20. století měla tato místní pobočka dejvické obce více než 4 000 členů. Přesto nedošlo během první Československé republiky ke zbudování vlastního sboru.

Duchovní správou byl od samého počátku pověřen Otakar Tichý, občanským zaměstnáním úředník ministerstva financí. První bohoslužby konal v roce 1923. Bohoslužby a jiná shromáždění členů církve probíhaly na různých místech, zejména v učebnách školy v Bělohorské ulici, v břevnovské sokolovně a jinde. V té době se rozvíjela bohatá činnost sociální a kulturní, například byla založena Jednota mládeže, pěvecký sbor Kalich spolu s dětským pěveckým sborem, jenž vedl sbormistr Karel Voborský či sociální odbor. Úřadovna církve byla umístěna ve skromné místnosti v Husově ulici č. 12 ( nyní Heleny Malířové).

Po druhé světové válce opět nastal rozvoj všestranné činnosti, která byla za okupace úplně omezena. Dne 6. února 1948 dospělo k závěru dlouhé úsilí o osamostatnění velké břevnovské náboženské obce . Ministerstvo školství a osvěty povolilo zřízení farnosti Praha – Břevnov, naštěstí jen několik dní před únorovým převratem. Ustavující shromáždění se konalo 29. února  1948. Současně se podařilo získat do pronájmu místnosti po zrušeném Hostinci ve Fastrově ulici. Toto řešení bylo prozatímní vzhledem k velkému počtu členů a také kvůli tomu, že ještě v prvních letech po r. 1948 bylo možné vyučovat děti ve čtyřech odděleních nedělní školy.  Proto se vedla jednání o získání větších prostor. Mezi jiným se nabízel objekt v tehdejší Boleslavově ulici, dnes Radimově. Ale státní správa už nepovolila převod do vlastnictví církve a nakonec byla i zde uzavřena nájemní smlouva s vlastníkem bývalé konzervárny zeleniny v Radimově ul. Č. 130. V letech 1951 – 1952 byla budova důkladně restaurována a adaptována a pro kanceláře a byt kostelníka byl upraven přilehlý malý domek z hrázděného zdiva. Sbor byl otevřen 6. Dubna 1952.

O celé dílo se především zasloužil tehdejší farář Oldřich Kozler, který v Břevnově působil 14 let. Duchovenské působení O. Kozlera bylo pro obec skutečným požehnáním. Děti, mládež a dospělí naplňovali sbor – a nejen při bohoslužbách – v takovém počtu, že to vzbudilo nelibost u tehdejších státních úřadů. A tak byl v roce 1961 faráři Kozlerovi odebrán státní souhlas k duchovenskému povolání. Jeho odvolání bylo provázeno na tu dobu bouřlivými projevy nesouhlasu shromážděné obce.

Do bolestně postižené farnosti byla jmenována farářka Naděžda Kučerová, později Kotková. Ta vykonávala službu až do svého důchodu dlouhých 39 let; během této doby administrovala dva roky náboženskou obec ve Vokovicích.

Vzhledem k tomu, že majitel budov neposkytl žádné finanční prostředky na jejich údržbu, dostal se sbor i hrázděný domek počátkem osmdesátých let do úředně zjištěného havarijního stavu. Opěrná zeď na ujíždějícím podkladu v Radimově ulici hrozila úplným sesutím. Za této situace bylo v roce 1984 konečně dosaženo dohody o odstoupení větší části pozemku se sborem a domkem s kancelářemi církvi. Poněvadž si původní vlastník menší část sborové budovy s malou, tzv. zimní modlitebnou ponechal, bylo nutno vybudovat novou kapli z dřívějšího bytu kostelníka. Ta byla otevřena v květnu roku 1984 jako modlitebna Příchodu Páně.

Se změnou společenských poměrů získala církev svobodu a byla zbavena poručníkování a šikanování státními úřady. Současně byla farářka a rada starších postavena před naléhavý problém, jak řešit kritický stav objektů. Bylo přijato radikální řešení. Po delším vyjednávání uzavřela náboženská obec smlouvu se společností Petynka. Ta získala od církve dvě třetiny pozemku ( přibližně 200 m²), na kterém stál starý sbor, a jako protihodnotu se zavázala postavit na zbývající třetině zcela nový a moderní sborový dům, přičemž uhradila náklady na výstavbu tří podlaží. Projekt počítal s pětipodlažní budovou. Zbytek nákladů doplatila náboženská obec, byť za cenu značného zadlužení u pražské diecézní rady Církve československé husitské. Dlužno podotknout, že zahraniční přátelé poskytli hmotné dary na vybavení interiérů.

Vyřizování stavebních formalit trvalo zhruba dva roky, vlastní stavba jeden rok; navíc vzhledem ke geologickým poměrům a spodní vodě bylo budování technicky komplikované. Celkový náklad mimo vybavení interiérů dosáhl sedmi milionů Kč. Dílo bylo kolaudováno v září 1997 jako první novostavba v celé církvi po čtyřiceti letech. Slavnostní otevření sboru se konalo o první adventní neděli dne 30. Listopadu 1997.

Po odchodu farářky ThMgr. Naděždy Kotkové do důchodu nastoupila na její místo 1. Ledna 2000 Mgr. Marika Tlustá – Paulíková, která současně administrovala náboženskou obec   Praha – Vokovice  a působila jako spirituálka bohoslovecké koleje Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Farářka Paulíková roku 2008 po návratu z mateřské dovolené na vlastní přání odešla do náboženské obce Praha 2- Vyšehrad.

Místo duchovního od té doby zdatně zastává Mgr Sandra Zálabová, která mimo jiné působí jako tajemnice Ekumenické rady církví v České republice.

Autor: Naděžda Kotková