Historie CČSH

Stručná historie Církve československé husitské

Vznik Československa znamená i velkou protiřímskou vlnu. Byla to římsko – katolická církev, kdo byl za války na straně monarchie. Byla to ta církev, která světila rakouské zbraně.  Těžko se tak na ní v době mladičké Československé republiky hledaly klady.

Jednota duchovenstva si dá za úkol obrodu římsko – katolické církve.  S ní souvisely i požadavky, které zástupci české Jednoty duchovenstva chtěli předložit v Římě.

–          Vybudování patriarchátu v Praze – patriarcha bude Čech a bude reprezentovat českou církev vůči Římu (inspirováno východní církví)

–          Nový model církevní hierarchie – volit biskupy „zespoda“ , farní rady,…

–          Oddělení církve od státu

–          Počeštění bohoslužby – s odvoláním na Cyrila a Metoděje; někde se mělo sloužit staroslověnsky

–          Český misál

–          Zdobrovolnění celibátu – „zakládat rodinu je přirozeným právem každého katolíka“ (Lev XIII )

Zástupci jednoty se vydají tyto a další body obhájit do Říma.

Radikální křídlo Jednoty – Ohnisko 10.června 1919 vystoupí veřejně – přijali rezoluci, že pokud bude výprava do Říma neúspěšná, půjdou cestou VIA FACTI (cesta činu) budou realizovat požadavky bez svolení římského biskupa.

V polovině června se delegace ( F. Kroiher, V. Šanda, M. Blaha, A. Kolísek, B. Zahradník Brodský) vydává do Říma. Delegace je díky Gustavu Habrmanovi (ministr školství a osvěty) politicky zaštítěna.  Báli se, že požadavků je mnoho,omezili tak program na čtyři body. Což bylo naprosté selhání – delegace byla povinná předložit všechny body.

4. července 1919 se setkávají s papežem, celá audience trvala asi půl hodiny. Římská kurie ani Československo nevnímala jako stabilní stát.

Po návratu následovalo velké zklamání.  Pražským arcibiskupem se stává protireformní František Kordač a povolena pouze staroslověnská bohoslužba v Sázavském klášteře.

Z Ohniska se stává Klub reformních kněží, do jehož čela se dostává Dr. Karel Farský. Farský je velmi radikální, neprosazuje via facti pouze v problému celibátu,ale hlavně v bohoslužbě. Sám začíná pracovat na bohoslužbě v češtině. To bylo pro Řím mnohem horší než neposlušnost celibátu u pár kněžích, což by stejně nebylo nic zvláštního. Ale národní jazyk v bohoslužbě bude mít veliký rozsah.

Koncem roku 1919 byl vydán první český misál. Zaznamenal mezi lidmi velký ohlast. Z tohoto misálu se poprvé sloužilo na Vánoce. Na Štědrý den zazněl z československých kostelů národní jazyk. 1.1.1920 sloužil Bohumil Zahradník Brodský českou bohoslužbu v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Úspěch bohoslužby v národním jazyce byl obrovský.

Stoupenci via facti se rozhodli zrealizovat odtržení od římské církve.

8.1.1920 vzniká církev Československá. Jejím prvním patriarchou se stává Dr. Karel Farský.

Začíná se pracovat na věrouce a na vztazích se zahraničními církvemi. Církvi chyběli biskupové, kteří by mohli světit kněží. Ty jí měla poskytnout srbská pravoslavná církev – kandidáti na biskupy byli tři – Farský, Pavlík a Pařík. Vysvěcen byl pouze Matěj Pavlík. Srbové však z mladičké církve chtěli vytvořit pravoslavnou církev v Československu. Ne všem to bylo povůli. 1924 bylo rozhodnuto, že Církev československá nepůjde cestou pravoslaví,ale zachová si vlastní identitu. Církev ospustila asi pětina jejích členů.

Mladá česká církev byla pro věřící velmi atraktivní, a tak není divu, že brzy dosáhla 1 000 000 členů.

V roce 1927 zemřel první patriarcha církve Karel Farský. Jeho nástupcem se po volbě všech diecézí stal Gustav Adolf Procházka. Jeho partiarchát byl zasažen druhou světovou válkou i podivnými machinacemi Ferdinanda Práška. …

Březen 1939 znamenal zrušení Církve československé. Proč? Protože žádné Československo neexistovala. Existoval pouze protektorát Čechy a Morava a samostatný Slovenský štát. Po dobu okupace se církev jmenovala Církev českomoravská. Po konci války se vrátila ke svému původnímu názvu.I v naší církvi se projevili nacizující snahy o spřátelení s říšskou církví Deutsche kristen. Tyto inklinace, vedené Rudolfem Cehem, byly naštěstí potlačeny. Většina církve byla jednoznačně proti okupantům. František Kovář, budoucí patriarcha církve, dokonce prohlásil, že Kristus byl Žid. To bylo pro nacisty, kteří dělali z Ježíše snad i Germána hořké sousto. Během války zemřel patriarcha Procházka, nepřízeň nacistického režimu však nesvolila k volbě nové hlavy církve. Zatím církev spravoval Jan Lomoz.

K volbě patriarchy došlo až po válce v roce 1946, kdy byl zvolen třetím patriarchou církve František Kovář.

Po roce 1948 nastala další situace, kdy byla omezována svoboda církve. Mnoho farářů naší církve přišlo o povolení vykonávat svou činnost a mnozí byli i vězněni. V roce 1968 se Církev československá postavila proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy.

Od roku 1971 se naše církev jmenuje Církev československá husitská.

Roku 1999 byla olomouckou biskupkou zvolena Jana Šilerová a stala se tak první ženou v biskupském úřadu v postkomunistické Evropě. Volbu okamžitě odsoudil kardinál římské církve Miloslav Vlk. Církev československá husitská se od jeho prohlášení distancovala a biskupku v jejím úřadě uznala. Na jejím svěcení byli později přítomni i zastupci římské církve.

Naše církev od roku 1947 světí i ženy, stala se tak jednou z prvních církví, které tak učinili. Zhruba 45% našich duchovních jsou ženy. ( V tomto ohledu má trochu náskok Církev českobratrská evangelická, v níž ženské duchovní tvoří přes 50% všeho duchovenstva. Která však začala ženy ordinovat později.)

autor: Kateřina Merglová

zdroje: Hrdlička,J. – František Kovář příběh patriarchy a učence