5. neděle postní – Modlitba v Getsemane, kázání

5. neděle postní – 13.3.2016, Břevnov

text: Mk 14,35-41 Modlitba v Getsemane

Sestry a bratři,

pokoj vám!

Slovo “bděte” je víceméně poslední slovo, které Ježíš za svého života říká apoštolům. Bděte a modlete se. Slyšíme ho několikrát, protože je to hodně důležité sdělení. Možná, že to “nejlepší”, nejdůležitější, proto si ho Ježíš nechal na konec. Slyšíme, spolu s apoštoly, výzvu “bděte!” a s velikým porozuměním zároveň od Ježíše slyšíme také slova: “Ještě spíte a odpočíváte? Už přišla ta hodina.”

Co tím myslí, když říká “ta hodina”? Sestry a bratři, “ta hodina” je hodina naší proměny. Ježíš nás zve k následování. Nám to obrácení ale většinou hodně dlouho trvá. Ten klíčový okamžik je tu symbolicky nazvaný “hodina”, ale daleko víc jde o moment “teď a tady”, o to, co je “přítomné”. Přítomný okamžik. Přítomnost, neboli parousia, plnost. K tomu se má posunout naše pozornost, v tomto smyslu máme být bdělí, máme přestat spát a odpočívat.  Protože přece chceme žít život v plnosti. Pravda, naše představa plnosti se od té, co nám nabízí Bůh, dozajista liší.

Bdělost je cestou k Bohu, bdělost ve smyslu být tady a teď, v přítomném okamžiku. Bdělost je cestou k trvalému štěstí, spokojenost, k naplnění smyslu života. Pro poznání Boha, pro započetí cesty, neexistuje lepší místo, dokonalejší podmínky, ani čas, než tady a teď. Nemusíme být na určitém místě, ani být zcela dokonalí, abychom mohli zakusit Boží plnost, protože Bůh se dává a zpřítomňuje neustále, v každém okamžiku a je tu přítomný pro ty, kteří v daném okamžiku vědí, jak být přítomní, jak být tady a teď.

Ve většině náboženství se můžeme setkat s očekáváním, že k Bohu lze dojít tím, že najdeme ta správná duchovní místa, správné rituály, vhodná slova. Odejdeme nebo odjedeme někam pryč, někam mimo náš každodenní život, a tam najdeme to “něco”, klid, lásku, smíření, pokoj duše, Boha. A už nám to zůstane. Mnoho spirituálních kurzů v dnešní době je založeno na takovém principu, nabídce toho “správného” rituálu anebo místa či učitele k dosažení jednoty s Bohem. Vychází se z předpokladu, že pokud se staneme posluchači těch správných odpovědí, bude nás Bůh mít rád, začne se nám v životě dařit, dojdeme uspokojení, klidu a míru, zlepšíme si vztahy a celkově se budeme mít lépe. Nezavrhuju to. Jistě je to určitá cesta. Většinou se ukáže, že ale není trvalá, že stejně něco ještě chybí. Navíc, a to je velmi důležité, dle poselství Bible Bůh vůbec nečiní osobní proměnu závislou na naší chytrosti, schopnosti či možnosti najít si ty správné učitele, zajistit si podmínky, navštívit vhodná místa k transformaci. Víra v Boha, bdělost, jakou po nás chce Ježíš, cesta křesťanské spirituality – to vše staví na hodnotě, o které se píše například v prvních osmi blahoslavenstvích. Tou hodnotou, tím darem, je POKORA. Tou všechno začíná.

Richard Rohr říká, že “jednou z velkých myšlenek biblického zjevení je skutečnost, že Bůh se projevuje v tom, co je obyčejné, všední, běžné, projevuje se v onom “teď”. To je opak představy, že Bůh straní pouze tomu, co je čisté, duchovní, co je ideální nebo co se řídí správnou myšlenkou. Genialita biblického zjevení spočívá v tom, že nám říká, že k Bohu lze přijít prostřednictvím toho, co je. Bible nás svými podobenstvými vlastně odvádí od posvátných míst /proto musel zaniknout chrám/, posvátných skutků /proto musel být relativizován zákon/ nebo věroučných systémů /proto si Ježíš v tomto směru nekladl žádné předběžné podmínky/ a vede nás k samotnému času jako k času posvátnému. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa, je poslední verš Matoušova evangelia.” (R. Rohr: Skryté věci)

Ježíšova výzva, abychom bděli, nám může připadat těžko uchopitelná. Bdělost si možná spojujeme se stavem, kdy jsme vzhůru, kdy nespíme. A tak si možná říkáte, co byste tedy vlastně měli ještě dělat? Být bdělý, to vypadá jednoduše. Jenže není. Bdělost v Ježíšově slovníku asi daleko spíš znamená totéž, co mysl začátečníka – zvědavost dítěte. Mysl začátečníka je totéž, jako stále obnovovaná bezprostřednost. Což je přesně to, co umí děti, ale dospělí to velmi rádi zapomínají nebo si to jednoduše, vzhledem ke svému statutu a postavení, nedovolí.

V 21. století máme stále více informací, získáváme víc a víc přesvědčivých odpovědí na otázky, které byly ještě nedávno nezodpověditelné, ale potřebujeme dnes v daleko větší míře zažívat také úžas, tenhle svět pořebuje lidi, kteří byli proměněni, ne jen ty, kteří znají odpovědi a umí je ve správný čas vyslovit. Pokora, o které jsem mluvila na začátku, jde s úžasem ruku v ruce. Rumunský dramatik Eugene Ionesco řekl: “Přílišné vysvětlování nás odděluje od úžasu.” Bible, bohatá sbírka knih, písní a dopisů, je tu od toho, aby vyvolala úžas a touhu přijmout pozvání k proměně našeho pohledu na život, na svět. Není tu od toho, aby nám, ústy kazatelů řekla, co si máme a nemáme myslet a co máme a nemáme dělat. Ochota nechat se slovy Bible vést nás otevírá nové zkušenosti, a tou je vlastní, osobní zkušenost vnitřní proměny. Ta začíná, sestry a bratři, teď a tady. Proto bděte, protože přišla ta hodina! Amen.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *